Vyhledávání
Newsletter
Novinky na serveru
1.2.2009
Na webu MotoRiders je nyní registrováno celkem 117 motorkářů, z toho je 9 žen.-)
2.1.2009
Dnes byla aktualizována sekce Motosrazy 2009
Tipy na výlet
Malý okruh Libereckým pohraničím
Délka: 100 km
Trasa: Liberec - Zittau - Oybin - Krompach - Liberec
Vhodnost: chopper&cruiser,enduro,naked,scooter,silniční,sporttouring,supersport,touring
Náročnost: 2
Jeden z prvních teplých jarních víkendů mě motivoval natolik, že jsem se rozhodl bez jakýchkoliv příprav vyrazit na sólo výlet na své MZ ETZ 150. Tak trochu symbolicky mě napadlo, že bych Emzetu mohl protáhnout do její domoviny a vzhledem k tomu že jsem z Liberce, nebylo od myšlenky k činu daleko. Venku bylo nádherné počasí, tak kolem 19°C, na nic jsem nečekal, oblékl bundu, dolil benzín a vyrazil směrem k německým hranicím. Cesta z Liberce směr Hrádek nad Nisou neskýtá žádné velké potěšení pro motorkáře na slabším stroji, jelikož se jedná o dvouproudovou rychlostní silnici. V tomto případě jsem tedy zvolil alternativní řešení vyjet z Liberce přes Machnín kolem golfového hřiště a na silnici 35 jsem se napojil až před Chrastavou. Následuje rychlý úsek dvouproudové silnice a přejezd Chrastavy po dlouhém mostu až do Bílého Kostela. Zde je nutné odbočit směrem na Hrádek nad Nisou a německé hranice. Dále cesta pokračuje lesem a serpentinami až ke Grabštejnu, kde mohou milovníci historie navštívit zámek. Já jsem Grabštejn pouze minul a pokračoval směr hranice. Po levé straně míjím Hrádek nad Nisou a cesta pokračuje po rychlém obchvatu až k hranicím. V tomto okamžiku se naskýtá otevřený pohled na Trojzemí, čili oblast kde se střetávají hranice Polska, Německa a Čech. Tento pohled ve mně vyvolává smíšené pocity. Na západ je krásný výhled na masiv Lužických hor s vévodící nezaměnitelnou siluetou Hvozdu (749 m), k severu je vidět dlouhá plošina, začínající městem Žitava, lemovaná desítkami větrných elektráren a končící snad až někde u Baltského moře. Pohled na severovýchod je však otřesný – polská uhelná pánev, pustina a elektrárna ze které se valí dým směrem na Jizerské hory a Krkonoše. Snad už je odsířená a hory už netrpí tolik jak tomu bylo v minulosti (sušiny v Jizerkách apod..). Po okruhu jsem pohodlně dojel na hranice, míjejíc vyhlášené koupaliště Kristýna po levé straně. Následuje asi kilometrový úsek Polskem, kde naši obchodně nadaní sousedé stále nabízejí bardzo dobré trpaslíky za zlotke, korone nebo eura, po kterém vjíždím do Německa. Staré hranice jsou teď samozřejmě volně průjezdné, tudíž člověk pomalu ani nepostřehne na tomto krátkém úseku v jaké zemi se právě nachází. V Žitavě je potřeba se dát druhou odbočkou doleva a pak už se jen držet směru Kurort Oybin. Vše je značené s německou precizností, takže lze jen velmi těžko zabloudit. V Žitavě je možné dát pauzu, centrum města je zajímavé a pro motorkáře ze vzdálenějších koutů, kteří se do Žitavy zase tak často nedostanou, se určitě vyplatí udělat krátkou prohlídku. Cestu na Oybin lemuje úzkorozchodná parní železnice začínající v Žitavě. I když jsem nikdy sám nezkusil, jedná se o místní velmi zajímavou atrakci a stařičká parní lokomotiva supící údolím k Oybinu je určitě lákavým zpestřením rodinných výletů. Neměl jsem bohužel to štěstí potkat vlak na cestě, tak jsem si ho alespoň prohlédl na nádraží. Asi po 10 km za Žitavou se najednou otevřená krajina uzavře do úzkého údolí, lemovaného vysokými pískovcovými masivy. Celé městečko Oybin a okolí má skutečně lázeňský charakter, vše je dokonale upravené, udržované a čisté. Zde si člověk nepřipadá pouze jako ve „východním“ Německu ale spíš by se pocitově přesunul o několik set kilometrů na západ. Oybin sám o sobě skýtá mnoho zajímavého, od návštěvy kláštera na skalním masivu nad městečkem až po posezení v některé přilehlé „Biergarten“. Já však opět pouze projíždím a pokračuji strmým kopcem směr Hein, což je vesnička úzce sousedící s „naším“ Krompachem. Cesta je pěkná, je však potřeba dávat pozor na německé turisty, vyskakující ze všech stran z lesa i z francouzskými holemi. V Heinu je to trochu komplikovanější, protože přechod na Krompach není značen pro motoristy a je potřeba projet mezi hraničními kameny na asfaltku pokračující na české straně. Tato sousedí s odbočkou z Heinu na Hvozd, takže ve finále také žádný problém. Na českém území pokračuje asfaltka do obce Krompach. Je krásně, tak dělám pauzu na rozlehlé louce sousedící po levé straně a užívám si nádherného výhledu na majestátní Hvozd a pohledu do českého vnitrozemí. Nějaká německá turistka nechápavě sleduje jak se válím v trávě, asi se domnívá že jsem havaroval, neboť mám na sobě stále helmu… Po chvíli opět nasedám sjíždím dolů Krompachem. Zdejší zajímavostí jsou dva tisícileté tisy, údajně snad nejstarší stromy v Čechách. Dostanete se k nim jednoduše odbočkou na návsi směrem na Hvozd. Nachází se po pár stech metrech vpravo. Po projetí Krompachu pokračuji vlevo směr Mařenice, Heřmanice, Jablonné poklidnou vesnickou silnicí. V Mařenicích je možné zastavit u hospody se zahrádkou, další možnost pak skýtá vyhlášený ranč Malevil kousek za Mařenicemi, pro neznalé opět doporučuji navštívit – koně, restaurace, golfové hřiště, ubytování… Z Jablonného v Podještědí se jede opět velmi příjemně přes Dubnici, Žibřidice, Křižany až na Ještěd. Zde nastává skutečný požitek ze zatáček – povrch silnice je kvalitní (až na krátký frézovaný úsek) a do zatáček je dobře vidět. MZ si trochu zaškrtala stupačkami a svých 12 koní jsem řádně probudil k životu Na Výpřeži, což je místo kde silnice začíná opět padat k Liberci, je možné odbočit doprava a výlet si ještě zpestřit vyjížďkou až na vrchol Ještědu … určitě stojí za to, jelikož kruhový výhled z výšky 1012m je naprosto jedinečný a bez problémů bývá vidět 100 km daleko. Pak už stačí sjet zpět dolů do Liberce a stylově zakončit výlet na některé ze zahrádek
Je mi celkem jasné, že se nejedná o žádný objevný cestopis ale o velmi příjemnou vyjížďku po blízkém okolí. Pro všechny z okolí Liberce, ale i pro ostatní motorkáře kteří k nám na sever zavítali, vřele doporučuji jako velmi příjemný výlet. Vzhledem k malebnému okolí se bude líbit i našim něžnějším polovičkám. Celá trasa vydá na necelých 100 km a ve velmi pohodovém tempu odpovídá ani ne 2 hodinám jízdy.
1. České muzeum motocyklů v Lesné u Znojma
Ahoj všem, minulý víkend jsem si udělal výlet na své motorce do veterán muzea v Lesné u Znojma, které tám před cca 10 lety otevřel pan Holcmann. Vřele doporučuji navštívit, pokud pojedete okolo, je to krásný zážitek a dlouhá léta titěrné práce jednoho šikovného člověka. Navíc pokud si dáte oběd v jejich restauraci, máte vstupné do muzea zdarma.-))
Vstupné najdete zde:
- dospělí - 45 Kč
- děti do 15 let 30Kč
- studenti 30 Kč
- děti do 5 let 0 Kč
- rodinné vstupné (rodiče s dětmi) 120 Kč
- fotografování 20 Kč
- celoroční permanentka na jméno 60 Kč
Mají i webovky - www.veteransalon.cz
Zde je vzpomínka na jeden z mých dřívějších výletů.
Nikdy jsem si nelámal s přípravou cesty hlavu. Dá se říci, že mám alespoň „jistou" představu o tom, kde a na jak dlouho :). V tomto případě jsme s Horňasem měli jasno! Na severu Čech byla „kýmsi" dána do reality unikátní myšlenka - otevřít motorkářské jeskyně.
Výjezd byl naplánován na páteční večer, a protože se domlouvali lidé, kteří napadají do časových smyček :) nebylo na koho čekat. Postihnut nemocí „špinavých papírů" dávám své Matyldě ( Honda Shadow VT600) sbohem a potupně usedám do tandemu za Horňase, jež nějaký rok sedlá velice upovídanou „jedenáctku DRAGSTARA". Vybaveni dvěma spacáky, nějakou tou pláštěnkou a pochopitelně dobrou náladou vyrážíme z Ostravy vstříc PEKELNÝM DOLŮM. Po cestě přes Opavu, Bruntál, serpentinami před a za Skřítkem sjíždíme do Velkých Losin - konkrétně do obce Maršíkov, kde má Horňas chatu. Na zmíněné chatě pro nás dnes cesta končí. Koupíme si pár „lahváču" a sedíc na zápraží, vnímáme klid Jesenických hor.
Probuzení do sobotního rána bylo velice příjemné. Teplotka venku umožnila sednout na „bajk" a v tričečku zajet pro čerstvoučké rohlíčky, voňavý salámek, zkrátka pro nějaký ten žvanec, na který se těžko robí :). Příprava snídaně pro pět lidí nezabrala mnoho času. Ve chvíli naservírování voňavého papínka na stůl před chatou s výhledem na protější hornatý svážek, se objevili očekávaní hosté v podobě Dalibora, důvěrně přezdívaného SAVAGE a jeho ženy Nadi. Po pravdě řečeno jeden nám ke snídani chyběl a tak ze slušnosti voláme panu ZENONOVI, jež měl původně vyrazit současně s Daliborem. Je nám sděleno ať jej neodvádíme od řízení jeho bubínku ( Intruder 1400 ), že pokud Skřítek :) dovolí mohl by být na pumpě za hodinu. Tak jo, pustíme se do snídaně. Klábosíme, papáme, čas běží, no a je čas vyrazit na zmíněnou pumpu - místo srazu s opozdilcem :). Opravdu - přijíždíme a Zenon na místě. Prohodíme pár slov a hurá na super cestu po jedenáctce do Hradce Králové. Chopráckým tempem kolem kila, ukrajujem jeden kilometr za druhým. Žamberk - Vamberk - Hradec - zatáčky, stoupání, klesání, „vracečky" absolvují všechny tři stroje bravurně. I pro Dalibora, na svém stroji Suzuki Savage s Naďou v tandemu, nebyla první dlouhá cesta trápením. Z Hradce na Jičín, z Jičína na Mnichovo Hradiště, Mimoň až do obce Sloup v Čechách, kde jsme byli nuceni zastavit. Jednak nás zaujal působivý hrad postavený na sklaním masivu a taky proto, že jsem jako hlavní navigátor začínal propadat panice :). Nenajdu-li rychle cestu do jeskyní a neodkloním urputnou, motorkářskou skupinu ze směru, kterým uhání, projede se svými laděnými koncovkami čerstvě zpevněním skalistým městem Hřensko :). Způsobí tam katastrofu, ovlivní mezinárodní vztahy s němci a hlavně budou mít zase novináři důvod dělat z „bajkerů" rebely :).
Prostudoval jsem místní mapu, na které jsem objevil spoustu silnic, které se zřejmě tvůrci mé mapy nechtělo zakreslovat :). Stanovil směr cesty a hurá. Proplétáme se úzkou silnicí, kde by i "rikšovi" drožky ujeli v zatáčce cvičky :). Po obou stranách cesty se začínají objevovat různě velké vchody do jeskyní, se kterých si místní nepočetní obyvatelé začali dělat sklípky a v mnoha případech i „regulerní bejváky" :). Mezi obcemi Svitava a Velenice jsme narazili na šipku, jež nesla nápis motorkářské jeskyně a ukazovala do prudkého kopce vlevo. Místo mi připadlo jako rozzuřený vosí úl. Koncentrace „bajkerů" byla celkem hustá. Vyjedeme na horu a hle! Pískovcový skalní útvar s velkými vstupy a vjezdy do jeskyně. „pekelné doly" jak byl nazván tento „objekt" musel udělat na každého velký dojem!
Vjeli jsme tedy do jeskyně zaparkovat mašiny - stála teplota 9 stupňů byla po celodenním pařáku vítaným osvěžením. 3500 metrů čtverečních velká jeskyně poskytovala vše na co jsou motorkáři zvyklí. Živou kapelu, nalévárnu nápojů, teplou i studenou kuchyni, místa k sezení, příjemně čisté a moderní záchody s odvětráváním, dokonce oddělenou jeskyni na spaní s možností vypůjčení spacáku. Tož udělali jsme si pohodu. Na čepu Svijanský Máz ( 11°) a Svijanský Kníže ( 13°) a jakékoli nealko i alko. Mázneme pár pivek a dáváme si teplé jídlo. Říká se, že na smažáku a řízku není co zkazit, ale mohu odpovědně říci, že jsme se nejenom hutně najedli, ale také si i pochutnali. No seděli jsme celkem dlouho, podívali se ještě páru Knížatem na zoubek :) i nějaká „tequiluška" se přichomejtla. Během večera se objevil Hustler s Bárou a tak nás bylo celkem dost na pohodovej večer pod širým nebem a celkem vlhkou jeskyní.
Ráno jsme byli příjemně potěšení teplou snídaní, pohodovým personálem, pěkným prostředím. Cestou zpátky domů navštěvujem Prachovské skály, na které jsme mimo jiné v 33°stupňovém vedru ani nevylezli - teplíčko, zbytkový alkohol a podobný hmyz :), byl nepřekonatelný protivník. Proč tedy takticky neustoupit do nedaleko položeného kempu??? :)
Studená sprška, teplý obídek, všude přítomní hluční němci - však to znáte :). Byl čas zvednout kotvy a vydat se na přes 400km dlouhou cestu zpátky do Ostravy. Cesta by mohla proběhnout bez problémů, kdyby se řidiči velkých náklaďáků a autobusů hloupě nedomnívali, že zpětná zrcátka jsou určená k oholení, mačkání běďarů, ale ztrácet čas koukáním do nich??? - proč??? Nastanuvší klasická situace dopadla naštěstí až na pár odřenin dobře. Dalibor Savage to i s manželkou jak se říká položil . . . Pokud si myslíte, že „pan profesionální řidič autobusu", kterému tímto děkuji za nedělní zpestření zastavil, máte bujnou fantazii. Co naděláte, hlavně že je zdravý! Domů scházelo necelých 100km, sedáme na „bajky" a s očima na šťopkách přijíždíme domů! Najeli jsme přes 850km, viděli spoustu zajímavých věcí, lidí, zvířat, . . .
Možná se příště někde potkáme
BOLTN
zámek Konopiště a okolí
Délka: 65 km
Trasa: Praha-Benešov-Konopiště-Praha
Náročnost: 1
Včera by opravdu krásný den a tak mi to prostě nedalo, skočil jsem na mášu a vyrazil do světa. Sám jsem vlastni ani nevěděl, kam pojedu, cíl cesty nebyl stanoven. Říkal jsem si, že mě třeba cestou něco napadne.
Vyrazil jsem z Prahy směrem na jihozápad říkal si, že pojedu směr Benešov. Vzpomněl jsem si na kamaráda, který tam chodí pravidelně létat na letiště, tak se třeba potkáme.
Na letiště jsem pro krátkém bludění dorazil asi po 40 minutách pohodové jízdy. Bylo skoro třicet stupňů, tak se byl rád, že jsem nemusel tvrdnout v koloně a vanul svěží větřík. Jinak bych se v té kůži stoprocentně upekl.-))
Letiště je malé, útulné, k mému překvapení tam bylo živo více jak na Ruzyni. Jen ta letadla byla menší. Seděl jsem v chládku u hangáru, prohodil pár slov s pilotem i mechanikem, dal si sladkou čokoládu z automatu a pozoroval ruch na letišti.
Zjistil jse, že proletět se není problém, takže pokud budete mít zájem a bude Vám přát počasí, za cca 2000.- Kč máte dvacetiminutový let a uvidíte Konopiště, Benešov, Slapskou přehradu....nádhera. Jen řeknete chci letět.-)) z hangáru vyskočí pilot a je to.
Po cca půlhodince relaxace ve stínu jsem se jal pokračovat v cestě, osedlal mášu a vyrazil směr Konopiště. Měl jsem hlad jako vlk, tak jsem nechal mášu na parkovišti a vyrazil okolo zámku k rybníku...cestou jsem potkal hospůdku, tak jsem si dal klobásku k ní kuřátko. Pak jsem vyrazil nahoru na zámek...kůže těžká, potím se všude((...ale vidět toho medvěda....nesmím to vzdát...jo..Kazimír se jmenuje.
Po shlédnutí medvědího výběhu jsem si prošel park a vyrazil z kopce na parkoviště.
Přijela nějaká parta na motkách a když jsem se zeptal jestlí neví ještě o něčem zajímavém v okolí, poradili mi, ať se mrknu do Muzea JAWA...bylo sto metrů od parkoviště. Samozřejmě, že jsem tam zašel a nelitoval jsem. Krásné kousky, daleko starší než jsem sám...radost pohledět..
Pak jsem už celý nedočkavý skočil na mášu, zápěstí už jsem měl nervózní a pohodovou jízdou přes Slapy, jsem se vrátil domů....
Byl to krásný den...))
